Velikost textu  

Kalendář aktivit

«    říjen 2019    »
PÚSČPSN
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Novinky

21.února 2013
Akce pro dialyzované a transplantované
21.února 2013
Již nyní plánujeme se Společností dialyzovaných a transplantovaných setkání dialyzovaných pacientů a pacientů v predialýze. Toto setkání se uskuteční 15. června v Praze. Více informací zveřejníme zde.
AKCE PRO PACIENTY

starší novinky

Vít Olmer o domácí dialýze


Milí příznivci peritoneální dialýzy,

patřím do vašich řad, byť jsem již po transplantaci. Když jsem potřeboval dialýzu, nemohl jsem být dialyzován peritoneálně. Kdybych si ale tehdy mohl vybrat, byla by volba jasná. Chodit na hemodialýzu bylo časově náročné a nepříjemné.

Nyní jsem po čtyřleté kombinované transplantaci ledviny a jater. Jen pro upřesnění: tyto orgány jsem „nepropil“, jak by s chutí uveřejnili redaktoři bulvárů, ale zničila mi je těžká cystóza. Váha jater s obrovskými cystami činila neuvěřitelných 12 kg! Naštěstí to dopadlo dobře. Teď se cítím − když pominu přirozenou tíhu narůstajících let a společenské situace v naší zemi − docela fit. Mohu normálně pracovat a dokonce hrát svůj milovaný tenis. Jen plavání jsem musel omezit, protože s mou oslabenou imunitou mi pobyt v našich bazénech způsobuje často velmi nepříjemné ekzémy. A protože nejsem režisér v Hollywoodu, nemohu mít bazén vlastní.

Ale zpět k dialýze. Před transplantací jsem se jí účastnil přes dva roky, třikrát týdně, čtyři a půl hodiny, po večerech. Chodil jsem na hemodialýzu, ta peritoneální před sedmi lety nebyla tak rozšířená a nedoporučili mi ji. Jezdil jsem na dialýzu Na Homolku v Praze a na tamější středisko mám ty nejlepší vzpomínky. Byli slušní, empatičtí a všichni − doktoři, sestry i pomocný personál − mi pomohli v začátcích překonat až panickou hrůzu z toho, že budu s železnou pravidelností třikrát týdně připoutaný k dialyzačnímu přístroji. Bylo to ve večerních hodinách, ale já, protože jsem trochu neurotik, jsem stejně nemohl spát a stupidní programy hřmící z televize nad hlavami pacientů mě přiváděly k šílenství. Od tchyně, která pracuje ve stavebnictví, jsem si opatřil sluchátka pro pracující se sbíječkami a celou tu anabázi přežil jen díky četbě stovek knih.

Po nějaké době jsem se už začínal ocitat psychicky na dně, a datum transplantace jsem proto přivítal jako spásu, i když nebylo vůbec jisté, jak operace dopadne. Mě už to ale bylo jedno − chtěl jsem se zbavit hemodialýzy. Samozřejmě: nic není věčné, ani nová ledvina nemusí vydržet a já se mohu ocitnout, tak jako mnoho mých spolupacientů, opět na samém začátku. V tom případě budu zvažovat, po důkladném seznámení se s fakty a především po rozhovorech s lékaři v IKEMu, ve které mám plnou důvěru a jimž vděčím za svůj život, kterou formu dialýzy zvolit. Ta peritoneální za řádku let jistě došla mnohých zlepšení a má nespornou výhodu, že pacient nemusí trávit obludné hodiny v nemocničním zařízení mezi různorodými lidmi s často těžko akceptovatelnými, až nechutnými zvyky, jež u citlivějšího, individuálně zaměřeného člověka vedou k nezadržitelné depresi.

Takže vítám nadšení pro peritoneální dialýzu (zvlášť když se její technologie zmodernizovala) a rád bych se nechal přesvědčit o jejích výhodách. Teď ale mluvím hypoteticky, samozřejmě bych byl nejradši, kdybych už nemusel vůbec žádnou dialýzu podstupovat a zemřel v pohodě a zdráv.


Váš Vít Olmer, režisér


<< Zpět na úvodní stránku

Copyright © 2013 Baxter CZECH spol. s r. o. Všechna práva vyhrazena
Podmínky užívání www.domaci-dialyza.cz     Legal Disclaimer     Privacy     Linking Disclaimer
kontakt: info@domaci-dialyza.cz